Jednou z nich je schování kódu do DNS záznamů. Konkrétně do TXT záznamu, který je určený k ukládání textových dat. TXT záznamy se běžně používají například k ověření toho, že máte kontrolu nad doménou, nebo pro nastavení SPF, DKIM a DMARC u e-mailu. Technicky v nich ale může být uložený v podstatě jakýkoliv text.

A když může být v DNS záznamu obyčejný text, může tam být i příkaz.

Třeba příkaz, který se po načtení spustí v shellu. V neškodné podobě jen vypíše zprávu, vytvoří soubor nebo zobrazí ASCII art. Ve škodlivé podobě může útočníkovi otevřít vzdálený přístup k počítači.

Důležitý detail: škodlivý kód v takovém případě nemusí být vůbec uložený v repozitáři. Statický scanner kódu, kontrola commitů ani rychlá lidská review ho nemusí vidět, protože v repozitáři je jen skript, který „načte konfiguraci z DNS“. Samotný payload se objeví až ve chvíli, kdy se DNS záznam přečte a jeho obsah se spustí.

Ukázka

Tuhle techniku si můžete vyzkoušet i bez jakéhokoli škodlivého payloadu.

Následující příklad nic nestahuje, nikam se nepřipojuje a pouze vytvoří soubor ds.txt s jednoduchým ASCII artem:

 /_/
( o.o )
 > ^ <
DNS TXT says meow.

Pointa není v tom, co přesně skript dělá. Pointa je v tom, že kód není v souboru na disku, ale v DNS TXT záznamu.

Linux a macOS

Pro Linux a macOS může být v DNS třeba tento TXT záznam:

txt-demo-sh.digitalnisebeobrana.cz TXT "Y2F0ID4gZHMudHh0IDw8J0VPRicKIC9cXy9cCiggby5vICkKID4gXiA8CkROUyBUWFQgc2F5cyBtZW93LgpFT0YKY2F0IGRzLnR4dAo="

1. Jen zobrazit skript

Tímhle příkazem si zobrazíte, jaký skript je v DNS TXT záznamu uložený:

dig +short TXT txt-demo-sh.digitalnisebeobrana.cz | tr -d '"' | base64 -d

Výstup:

cat > ds.txt <<'EOF'
 /_/
( o.o )
 > ^ <
DNS TXT says meow.
EOF
cat ds.txt

2. Vyzkoušet spuštění

Tímhle příkazem se stejný obsah z DNS dekóduje a rovnou spustí:

dig +short TXT txt-demo-sh.digitalnisebeobrana.cz | tr -d '"' | base64 -d | bash

Výsledek: v aktuálním adresáři vznikne soubor ds.txt a jeho obsah se vypíše do terminálu.

Mechanismus je jednoduchý:

DNS TXT → Base64 → dekódování → bash

V téhle ukázce se uloží jen neškodná kočka. Stejný princip ale může místo toho zapsat SSH klíč, stáhnout další skript, odeslat tokeny nebo otevřít reverse shell.

Problém není DNS samotné. Problém je hlavně tahle část:

... | bash

Tím říkáte: „Vezmi text, který přišel zvenku, a spusť ho jako program.“

Windows / PowerShell

Na Windows jde použít podobná ukázka přes PowerShell. TXT záznam může obsahovat Base64 zakódovaný PowerShell skript:

txt-demo-ps.digitalnisebeobrana.cz TXT "JGFydCA9IEAnCiAvXF8vXAooIG8ubyApCiA+IF4gPApETlMgVFhUIHNheXMgbWVvdy4KJ0AKU2V0LUNvbnRlbnQgLVBhdGggLlxkcy50eHQgLVZhbHVlICRhcnQgLUVuY29kaW5nIFVURjgKR2V0LUNvbnRlbnQgLlxkcy50eHQK"

1. Jen zobrazit skript

Tímhle příkazem si zobrazíte, jaký PowerShell skript je v DNS TXT záznamu uložený:

$s = ((Resolve-DnsName -Type TXT txt-demo-ps.digitalnisebeobrana.cz).Strings -join '')
[Text.Encoding]::UTF8.GetString([Convert]::FromBase64String($s))

Výstup:

$art = @'
 /_/
( o.o )
 > ^ <
DNS TXT says meow.
'@
Set-Content -Path .ds.txt -Value $art -Encoding UTF8
Get-Content .ds.txt

2. Vyzkoušet spuštění

Tímhle příkazem se stejný obsah z DNS dekóduje a rovnou spustí:

$s = ((Resolve-DnsName -Type TXT txt-demo-ps.digitalnisebeobrana.cz).Strings -join '')
iex ([Text.Encoding]::UTF8.GetString([Convert]::FromBase64String($s)))

Výsledek: v aktuálním adresáři vznikne soubor ds.txt a jeho obsah se vypíše do terminálu.

iex je zkratka pro Invoke-Expression. Jinými slovy: vezme text a spustí ho jako PowerShell kód.

Mechanismus je stejný jako u shellu:

DNS TXT → Base64 → dekódování → PowerShell

DNS TXT záznam sám o sobě nevypadá nebezpečně. Base64 sám o sobě také není malware. PowerShell sám o sobě je běžný administrační nástroj. Nebezpečné je až jejich spojení ve chvíli, kdy se obsah zvenku automaticky spustí.

Co ukázal 0DIN

Výzkumníci z Mozilla 0DIN popsali útok, ve kterém AI agent dostal zdánlivě jednoduchý úkol: zprovoznit stažený repozitář.

Repozitář sám o sobě nemusel obsahovat zjevný malware. README nabízelo běžný first-time setup:

pip3 install -r requirements.txt
python3 -m axiom init

Na první pohled jsou to jen dva normální příkazy: instalace závislostí a inicializace projektu.

V původním popisu útoku se ale mluví o třech částech. To neznamená, že uživatel nebo AI agent musí ručně provést tři samostatné příkazy. Jde spíš o tři navazující vrstvy útoku:

1. důvěryhodně vypadající repozitář,
2. inicializační rutina, která působí jako běžná součást setupu,
3. setup skript, který si za běhu načte skutečný payload z DNS TXT záznamu a spustí ho.

Příkaz:

python3 -m axiom init

uvnitř spustí další setup skript. Ten se podívá do DNS, přečte TXT záznam, dekóduje jeho obsah a předá ho shellu.

Chybová hláška typu:

Axiom not initialised. Run: python3 -m axiom init

je v tomhle řetězci spíš pojistka. Pokud agent README neposlechne a pokusí se balíček použít bez inicializace, balíček mu stejný příkaz doporučí znovu jako běžnou opravu.

Takže existují dvě cesty ke stejnému výsledku.

Agent může poslechnout README:

pip install → init → DNS TXT → spuštění payloadu

Nebo README přeskočí, narazí na chybu a pak se „opraví“:

pip install → chyba → doporučený init → DNS TXT → spuštění payloadu

V obou případech je cíl stejný. Dostat agenta k tomu, aby spustil inicializační příkaz, který vypadá normálně, ale ve skutečnosti otevře cestu k externímu payloadu.

To je na tom nejnepříjemnější. Každý krok samostatně může vypadat nevinně. Problém vznikne až jejich složením.

Proč je to problém právě u AI agentů

U člověka je alespoň nějaká šance, že se u příkazu typu:

dig ... | base64 -d | bash

zastaví a řekne si: počkat, proč spouštím něco z DNS?

AI agent ale často pracuje jinak. Dostane cíl, například „zprovozni projekt“, a začne řešit překážky. Když něco nefunguje, přečte si README, error message, issue nebo nápovědu v terminálu a pokusí se pokračovat.

To je přesně jeho síla. A zároveň slabina.

Agent nemusí být „hacknutý“ v dramatickém slova smyslu. Stačí, že je příliš ochotný. Spustí doporučený příkaz, protože odpovídá jeho úkolu. A pokud má přístup k shellu, síti a vašemu pracovnímu adresáři, může být škoda velmi praktická:

• únik API tokenů,
• únik SSH klíčů,
• přístup k privátním repozitářům,
• čtení konfiguračních souborů,
• přístup k cloudovým credentials,
• spuštění dalšího kódu,
• otevření reverse shellu.

Jinými slovy: nejde jen o „AI bezpečnost“. Je to klasická bezpečnost vývojářského prostředí, jen zrychlená a zesílená AI agentem.

Zabrání tomu antivirus nebo firewall?

Nespoléhal bych na to.

Běžná kontrola repozitáře nemusí nic podezřelého najít, protože skutečný payload není v repozitáři. Je až v DNS.

Antivirus se také nemusí chytit, pokud vidí jen běžné nástroje: Python, shell, dig, PowerShell, DNS dotaz. A firewall často DNS provoz povoluje, protože bez DNS se běžná práce na internetu rychle rozbije.

To neznamená, že obrana neexistuje. Dobré EDR, monitoring procesů, blokování podezřelých child procesů, omezení odchozí komunikace nebo detekce podezřelých řetězců typu base64 | bash a Invoke-Expression pomoct mohou.

Jen není dobrý nápad spoléhat na to jako na jedinou ochranu.

Jak se tomu bránit

Základní pravidlo je jednoduché: neznámý repozitář je neznámý kód. A to platí i ve chvíli, kdy ho otevírá AI agent.

Prakticky to znamená:

• Nespouštět setup skripty z neznámých projektů naslepo.
• Nepovažovat doporučení AI agenta za bezpečnostní kontrolu.
• Dávat pozor na konstrukce typu curl | bash, wget | bash, dig | bash, base64 -d | bash, bash -c "$něco" nebo PowerShell Invoke-Expression.
• Kontrolovat nejen příkaz, který se spouští, ale i to, co si tento příkaz načítá za běhu.
• Spouštět cizí projekty v izolovaném prostředí: kontejner, VM, throwaway uživatel, devcontainer nebo sandbox.
• Nedávat AI agentovi zbytečně široká oprávnění.
• Nenechávat v prostředí dostupné produkční tokeny, SSH klíče, cloudové credentials a jiné dlouhodobé secrety.
• Omezit odchozí síťový provoz z vývojového prostředí tam, kde to dává smysl.
• U AI coding agentů vypnout nebo výrazně omezit automatické schvalování shell příkazů.
• Brát README, chybové hlášky, issues a dokumentaci v cizím repozitáři jako nedůvěryhodný vstup, ne jako autoritativní instrukce.

Dobrá kontrolní otázka zní:

Vidím opravdu celý kód, který se po spuštění provede?

Pokud příkaz něco stahuje, čte z DNS, skládá z proměnných, dekóduje z Base64 nebo posílá do shellu, odpověď je často: ne, nevidím.

A v takové chvíli už nejde o „jenom setup“.

Jde o vzdálené spuštění kódu s právy uživatele, který má často na svém počítači mnohem víc citlivých věcí, než si připouští.

Shrnutí

DNS TXT záznamy nejsou nebezpečné samy o sobě. Base64 není nebezpečné samo o sobě. AI agenti také nejsou nebezpeční sami o sobě.

Nebezpečné je, když se tyto věci spojí:

důvěryhodně vypadající projekt
+ ochotný AI agent
+ shell s příliš širokými právy
+ externě načtený payload
= problém

A proto je dobré si občas připomenout staré pravidlo v nové podobě:

Nekopírujte náhodné příkazy z internetu do terminálu.
A nenechávejte to dělat ani svého AI agenta.

Zdroje

• Mozilla 0DIN: Clone This Repo and I Own Your Machine
• RFC 1464: Using the Domain Name System To Store Arbitrary String Attributes
• RFC 1035: Domain Names – Implementation and Specification
• Microsoft Learn: Resolve-DnsName
• Microsoft Learn: about_PowerShell_exe

The post Kód schovaný v DNS: když AI agent poslušně otevře dveře appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Chappeho telegraf

V roce 1794 přišel francouzský vynálezce Claude Chappe se systémem vizuálních semaforových telegrafů. Pomocí nastavení ohebných ramen umístěných na věži (stožáru) bylo možno zobrazit písmena, čísla i některé speciální znaky, jako například začátek a konec komunikace nebo vymazání posledního znaku při překlepu. V tomto případě spíše „přeohnutí“.

Jednotlivé věže byly od sebe vzdáleny tak, aby bylo z jedné vidět na další. A tak se zpráva mohla šířit z jedné věže na druhou až do cílové destinace. Uvádí se, že rychlost přenosu zprávy byla až 500 km za hodinu.

Ve Francii byla během 19. století vybudována síť Chappeho vizuálních telegrafů pro potřeby státu (a hlavně armády). Například mezi Paříží a Brestem bylo na trase 58 stanic. Běžní občané služby této komunikační sítě ale využít nemohli.

V komunikaci se dokonce používalo end-to-end šifrování. Vzhledem k tomu, že pomocí sítě telegrafů byla přenášena vojenská tajemství, nebylo příliš vhodné, aby si komunikaci mohl číst kdokoliv, kdo měl výhled na telegrafní věž. Odesílatel a příjemce tak měli dohodnutý klíč, pomocí kterého šifrovali své zprávy. Operátoři věží po cestě jen šifrovanou zprávu opakovali znak za znakem aniž by dokázali rozluštit, co je obsahem zprávy. Odesílatel a příjemce zprávy tak měli v roce 1800 více soukromí než uživatelé Facebook Messengeru v roce 2021 (o šifrování messengerů více zde).

François a Louis Blanc

Bratři Blancové obchodovali se státními dluhopisy na burze v Bordeaux. Při takovém obchodování je rychlost informací stěžejní – kdo má rychlejší zprávy z centrálního bodu dění (v tomto případě Paříž), má nad ostatními obchodníky výhodu, protože může lépe předvídat pohyby na burze.

Zprávy z Paříže do Bordeaux byly tradičně posílány dostavníkem, což trvalo pět dní. Někteří obchodníci se snažili zkrátit tuto dobu používáním poštovních holubů nebo najímáním poslů. To bylo sice rychlejší, ale ne nijak výrazně. Bratrům Blancovým to rozhodně nestačilo. Věděli, že existuje výrazně rychlejší způsob komunikace na dlouhé vzdálenosti. Ten byl ale vyhrazen armádě, obchodníci jej využít nemohli. A tak většina obchodníků nadále přemýšlela nad zlepšováním aerodynamiky holuba. Ale bratři Blancové byli hackeři (i když to o sobě na Twitteru podle dostupných zdrojů netvrdili). Takže se myšlenky na využití Chappeho telegrafní sítě nevzdali.

Plán

Operátoři telegrafů nebyli asi nejlépe placení zaměstnanci ve Francii. Takže řešením by mohla být stará dobrá a osvědčená korupce.
Pokud by ale chtěli bratři Blancové posílat zprávy standardním způsobem, museli by podplatit všechny operátory po cestě z Paříže do Bordeaux. Což už by se mohlo prodražit.
Museli tedy přijít na to, jak tuto drahou nepříjemnost vyřešit.
Jak bylo zmíněno výše, systém obsahoval symbol pro vymazání posledního znaku – operátor zapisuje znaky tak, jak je vidí na semaforu a pokud uvidí symbol pro vymazání, prostě poslední znak smaže a pokračuje dál.
Právě toho se rozhodli hackeři využít. Budou posílat tajné zprávy tak, že po „jejich“ znaku vloženém do běžné armádní zprávy pošlou znak pro vymazání. Kdokoliv, kdo vidí semafor tento znak může vidět, ale operátor koncové věže ho z papíru vymaže (případně vůbec nenapíše). Tak bude zpráva předána a zároveň po ní nezůstane písemný důkaz.

Ponožky jako datový nosič

Bylo potřeba ještě vyřešit jeden problém. Po cestě z Paříže do Bordeaux byla ještě věž v Tours (přibližně 200 km od Paříže), kde byly zprávy dekódovány a přeposílány dál bez chyb. Takže zprávy musely být posílány odsud. A musely se do Tours dostat nějak nenápadně.
Naštěstí nebylo potřeba posílat nějaké rozsáhlé romány (to by při tomto scénáři ani nebylo možné), stačilo pár domluvených signálů. A tak byly do Tours z Paříže posílány poštovní balíčky, které obsahovaly oblečení. Druh oblečení (rukavice, ponožky, kravaty), který byl označen v průvodním dopise označoval, zda nějaký titul na burze klesá nebo roste a barva zase výši změny.

Hack

Hackování mohlo začít. Komplic v Paříži podle změn na burze poskládal oblečení do balíku a odeslal do Tours. Tam podplacený operátor telegrafu (dostal jednorázově 1500 franků za zapojení do konspirace, poté každý měsíc 150 franků a navíc ještě bonus 20 franků za každou předanou zprávu) odeslal zprávu s vloženými „chybami“.
U věže poblíž Bordeaux čekal další komplic s dalekohledem, sledoval telegraf a zapisoval znaky, které byly označeny jako chybné. A tím se dostaly zprávy k našim obchodníkům, kteří tak měli před ostatními několik dní náskok.

Odhalení

Systém perfektně fungoval dva roky. Odesláno bylo takto celkem 121 zpráv (a balíků s oblečením). Podezření kupodivu nevzbudilo ani náhlé zbohatnutí operátorů telegrafu (běžná denní mzda operátora činila 1,50 franku).
Pravda vyšla najevo až ve chvíli, kdy jeden z operátorů onemocněl a před smrtí se s celou záležitostí svěřil příteli.
Bratři Blancové ale překvapivě nenesli žádné následky. Francouzská legislativa jednoduše nezakazovala vkládání vlastních zpráv do telegrafního systému. Tehdejší zákonodárce to vůbec nenapadlo.
A tak se z nich později mohli stát úspěšní provozovatelé kasin (včetně kasina Monte Carlo v Monaku).

Jak je vidět už z prvního zdokumentovaného hackerského útoku, nejslabším článkem zabezpečení bývá člověk.

Zdroje:

https://fr.wikipedia.org/wiki/T%C3%A9l%C3%A9graphe_Chappe
https://en.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Blanc
https://www.schneier.com/blog/archives/2018/05/1834_the_first_.html
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k4393846/f1.item

The post O původu hackerů appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Kdo jsou tedy ti obávaní hackeři, můžu je nějak poznat a co mají společného?

Hackeři pocházejí z různých prostředí, z různých částí světa a z různých sociálních vrstev. Nedá se obecně říct, že typický hacker je pětadvacetiletý běloch, závislý na kofeinu z energy drinků, který si nerozumí se svými vrstevníky a veškerý svůj volný čas tráví v tmavém sklepě obklopen počítači.
Co ale má většina hackerů společného je schopnost používat věci jiným způsobem, než jak bylo zamýšleno a obcházet překážky. Ať jde o fyzické, technologické nebo psychologické.
Na začátku bývá zvědavost. Jak funguje svět okolo nás, jak fungují různé nástroje a jak funguje lidská mysl. A jestli má daný předmět zájmu ve svém designu nějaké slabiny, které se dají využít nebo zneužít (to je často spíše subjektivní hodnocení).

Otevíráme zámek

Když chcete otevřít klasický zámek, je dobré nejdříve vědět, jak funguje jeho mechanismus. Poté můžete použít nástroje a techniky, jak ho otevřít bez klíče. Nebo prostě použijete trhavinu. To sice může být efektní, ale má to několik menších nevýhod. Někdo si toho může všimnout a mít zvláštní otázky jako jestli jsou ty dveře vaše, proč si normálně neodemknete a kde jste vzali tu nezdaněnou výbušninu. Někdy se může hodit i to, aby majitel zámku ani v budoucnu nezjistil, že byl odemčen (po použití výbušniny se celkem špatně zamyká). No a také se může stát, že výbuchem zničíte to, co je za tím zámkem a kvůli čemu to vlastně celé děláte. Nemluvě o tom, že při neopatrném zacházení se může radikálně snížit počet vašich oblíbených končetin.
Proto je celkem výhodné vědět, že v zámku je mechanismus, který se dá otevřít poměrně rychle, tiše a bez dalších následků. Proto hackeři obvykle velmi dobře znají systémy, na které útočí. Jak si ukážeme později, neznamená to, že hacker musí být počítačový génius. Skoro v každé oblasti se dá najít prostor pro hackery.
Hacking totiž není jen to, že se dostáváme někam, kam bychom se dostat neměli. Může jít i o schopnost používat věci jinak. Např. v poslední době oblíbený biohacking není o tom, že se vkrademe do (nejlépe) vlastního těla a něco si tam vezmeme. Spíše se snažíme vylepšit procesy, které se tam dějí.
Já se budu držet popisu hackerství v tom nejznámějším IT sektoru, ale v podstatě cokoliv se dá nějakým způsobem aplikovat i jinde.

Hackeři, móda a stát

Protože svět potřebuje škatulky, začali se i hackeři dělit na skupiny: black hat, white hat a grey hat. Toto označení bylo převzato z Hollywoodských westernů dvacátých let 20. století, kde byla nepsaná konvence, že hrdinové nosí bílé a padouši černé klobouky. Aspoň to tedy tak píší na Wikipedii.

Black hat hackeři jsou ekvivalent záporných hrdinů divokého západu. Využívají své znalosti ke svému obohacení případně k poškození své oběti. Black Hat hacker se nabourá do vašeho bankovního účtu a sebere peníze, nainstaluje do vašeho počítače program pro sledování webkamery nebo shodí webové stránky vaší firmy.

Zvláštní podskupinou black hat hackerů jsou státem organizovaní hackeři. Většinou jsou to zaměstnanci nebo kontraktoři tajných služeb nebo armády, kteří mají za úkol cyber útoky na cíle mimo území daného státu. Oproti samostatným hackerům mají velkou výhodu v tom, že mají přístup k nejlepší technice či dalším zdrojům a můžou si tak dovolit útoky, které jsou pro ostatní nedostupné. Toto téma si ale zaslouží vlastní článek. Tak o tom víc někdy příště.

White hat hacker se do webových stránek vaší firmy nabourá také. Ale je tu jeden podstatný rozdíl. On to udělá jen s vaším souhlasem. Proto se jim také říká etičtí hackeři. Proč byste ten souhlas dávali? Právě proto, že chcete vědět, jestli je vaše firma proti takovému útoku zabezpečena. Pokud se white hat hackerovi takový průnik podaří, nic zlého vám neprovede. Naopak, dostanete od něj přesný popis toho, co je potřeba opravit, aby se tam nikdo jiný už nedostal. A vy mu za to zaplatíte. Takovému hackingu se říká penetrační testování. White hat hackeři často zakládají firmy, které pomáhají svým zákazníkům zvyšovat bezpečnost jejich systémů.

Grey Hat hacker – často se tvrdí, že jsou něco mezi. Málokde se ale dozvíte, co to znamená být něco mezi. Může být někdo jenom trochu zloděj? Spíše je to tak, že je ta hranice mezi white hat a black hat nejasná. Hacker se sice tváří jako white hat, ale existuje podezření, že svoje znalosti a um používá i neeticky. Případně útočí na firmy, organizace nebo třeba státy bez jejich souhlasu a vědomí, ale vedou ho k tomu (někdy subjektivně) dobré důvody. Může to být ekologický aktivista, bojovník za lidská práva nebo třeba náboženský fanatik.

Legálnost versus etičnost

Zároveň je potřeba rozlišovat mezi legalitou a etikou. Zákony jsou různé v různých částech světa. Například zde v Evropě platí téměř každých 500km jiná pravidla. Co je legální v Praze, může být trestné ve Vídni. A protože Internet hranice nemá, je to pro posuzování ještě složitější. V zemích, jako je třeba Severní Korea je například ve většině případů ilegální jakékoliv použití počítače. Proto není možné posuzovat hackery podle lokálního národního práva. Zvláště v době, kdy národní státy začínají ztrácet smysl.

Střelci naslepo a nestátní armády

Existuje ještě jedna skupina. Nejsou to hackeři v pravém slova smyslu. Spíše rádoby hackeři. Vžilo se pro ně označení „Script kiddies“. Dnes je totiž na Internetu velké množství hackerských nástrojů, které jsou volně ke stažení. A vypadat před kámošem jako hacker může být lákavé. Stáhnout nějaký prográmek, stisknout pomyslné tlačítko „Hackni to!“ není složité. Útočník ale většinou nic nezíská. Protože i s těmito nástroji je potřeba pracovat cíleně a s přesným nastavením. Na druhou stranu, i když nic nezíská, může přeci jen napáchat nějaké škody (poškodit databázi, smazat důležité soubory, zahltit síť atd.). Proto je důležité chránit systémy i před takovýmito amatérskými útoky.

V cyber světě můžeme najít i nestátní organizované hackerské skupiny. Jsou to vlastně takové malé armády hackerů, kteří mají nějaký společný cíl a kterého se snaží dosáhnout spojením svých sil. Neznamená to ale nutně, že se tyto skupiny scházejí někde na tajných místech a odtud provádějí své útoky (etické či neetické). Jednotlivý členové se mezi sebou často osobně vůbec neznají. Můžou být rozeseti po celém světě, operují pod přezdívkami a vše, co o sobě navzájem potřebují vědět jsou jejich schopnosti. To mj. zajišťuje i jejich fyzickou bezpečnost. Když je nějaký člen skupiny odhalen, nemůže o svých kolezích prozradit nic důležitého.

Chci se stát hackerem

Častá otázka je, jak se člověk může stát hackerem. Odpověď na ni není jednoduchá a rozhodně ne univerzální. Hackerství je o každodenním učení a prohlubování svých znalostí. V podstatě každý, kdo je expertem ve svém oboru a má touhu se dál zlepšovat a pronikat do každého detailu, se může stát hackerem. Neexistuje ani jasná hranice, kdy o sobě (nebo o někom jiném) můžeme říci, že je hacker. Existují sice různé kurzy a certifikáty, ale ani to není nutná podmínka. Certifikát z vás nutně hackera neudělá, pokud se tomu dál nevěnujete a na druhou stranu jeho absence (stojí to čas a peníze) neznamená, že hackerem nejste.

No a jak tedy otevřu ten zámek?

Není to těžké a po natrénování to může jít poměrně rychle. Toto je ovšem jen taková základní technika, víceméně je to svým způsobem sport (ano, pořádají se v tom soutěže). Profesionální zloději ji téměř nevyužívají.

Návod naleznete ve videu, jak ubránit vaše digitální zámky vám řeknu já

The post Hackeři – proti komu se bráníme? appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Tady je několik rad, jak toto riziko snížit.

1. Nastavte si automatické zamykání

   Váš telefon nebo notebook nikdy nenechávejte odemčený na veřejně přístupných místech, třeba v restauraci, kavárně nebo baru na stole.

   Nastavte si v telefonu automatické zamykání po dostatečně krátké době. Jedna minuta by měla být akorát, aby to nebylo moc dlouho a zároveň vám to příliš nesnižovalo komfort při používání.

   Notebook se naučte zamykat pokaždé, když se od něj vzdálíte. Třeba jen když vstanete v kavárně od stolu, abyste si došli pro cukr. Ve Windows a většině linuxových distribucí na to můžete použít klávesovou zkratku Win + L. Na MacBooku by měla stejně zafungovat kombinace kláves Command + Control + Q.

2. Dobrý zámek

   Pro odemykání telefonu nebo notebooku používejte na cestách otisk prstu nebo Face ID, pokud je to možné. Pro běžný režim během roku většinou spíše doporučuji dostatečně dlouhé a unikátní heslo nebo PIN, ale na dovolené jsou větší problém všudypřítomné kamery a turisté, kteří si natáčejí všechno možné. Snadno si tak nemusíme všimnout, že nás někdo pozoruje nebo natáčí při zadávání hesla.

   Když už používáte heslo nebo PIN, vyhněte se „provařeným“ možnostem jako „password“ nebo „iloveyou“. Stejně tak PIN „0000“ nebo „1234“ není nejlepší nápad.

   Odemykání telefonu pomocí gesta, tedy spojováním bodů na obrazovce, může být rizikové. Prsty na displeji zanechávají stopu.

   Tip: Používejte hesla v češtině nebo slovenštině.

3. Pozor na veřejné Wi-Fi sítě

   Znáte to. Přiletíte do země mimo EU a potřebujete si přečíst e-mail, poslat fotku na Instagram nebo najít ubytování. A platit za datový roaming se vám moc nechce. Takže hned na letišti vyhledáte nejbližší veřejnou a bezplatnou Wi-Fi síť a připojíte se.

   A víte co? Hackeři vědí, že to lidé na letištích dělají. A není pro ně problém takovou Wi-Fi síť s názvem třeba „Airport Free Internet“ spustit ze svého zařízení. Pak už jen počkají, kdo se k nim připojí, a začnou těžit data.

   To samé platí i pro restaurace nebo kavárny. Proto je lepší si za roaming připlatit. A pokud to z jakéhokoliv důvodu opravdu není možné, použijte alespoň VPN. Ta vaše data zašifruje tak, že je útočník nemůže přečíst.

4. Neoznamujte světu, že je váš byt nebo dům prázdný

   Nutkání pochlubit se přátelům, že si právě užíváte dovolenou, se sice těžko odolává, ale zkuste to vydržet. Fotka z Bibione nebo Mont Blancu může být skvělým tipem pro zloděje, který se tak dozví, že ho při vloupání nebude nikdo rušit.

   Na Instagram nebo Facebook lze fotky nahrát i po návratu. Navíc si dovolenou bez sociálních sítí pravděpodobně užijete mnohem víc.

   Tip: Buďte offline, je to fajn

5. Opatrně s fotkami dětí

   Fotky vašich dětí z pláže, které sdílíte na sociálních sítích, se mohou objevit na stránkách, kde se sdružují pedofilové. Je to pro ně velké lákadlo. Pokud chcete tyto fotky sdílet s rodinou nebo přáteli, pošlete je raději e-mailem, nebo ještě lépe nějakým messengerem, ideálně přes Signal Messenger.

6. Zapněte šifrování disku

   Pokud během dovolené přijdete o svůj notebook, bude určitě lepší, když data na disku nebudou čitelná pro někoho, kdo by je mohl zneužít.

   Ve Windows k tomu slouží aplikace BitLocker, na zařízeních Apple FileVault a v Linuxu systém LUKS. Případně můžete použít open source software VeraCrypt.

7. Letištní kontroly a erotika

   V některých zemích po vás mohou celníci požadovat hesla k vašim zařízením, případně sociálním sítím. Pokud do takové země cestujete, dejte si pozor na to, co máte ve svém zařízení uloženo. Jsou země, kde vás může dostat do problémů například uložený erotický obsah.

   Mnoho lidí při cestách do těchto zemí používá jiný, „čistý“ notebook a telefon.

8. Záloha před dovolenou

   Pokud během dovolené o své zařízení přijdete, bude se vám záloha vašich souborů nebo kontaktů určitě hodit. Nepodceňujte to.

V případě, že bude váš telefon nebo notebook opravdu ztracen nebo odcizen, zde je několik rad, jak postupovat pro minimalizaci škod.

The post 8 tipů pro digitálně bezpečnější dovolenou appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Pokud je váš WordPress starší, aktualizujte na nejnovější verzi. Simon Scannell na blogu RIPS Technologies GmbH popsal zranitelnost, která umožňuje útočníkovi získat přimět správce stránky spustit škodlivý kód vložený do komentáře a tím převzít kompletní kontrolu nad vaší prezentací (komentáře jsou ve WordPressu pro příspěvky v základním nastavení povoleny).

The post WordPress – admin účet pro útočníka! appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

1. Zvolíte si uživatelské jméno a heslo (pouze malá písmena a délka max. tři znaky), poté kliknete na tlačítko „Registrovat“. Tím se nasimuluje registrace na nějakém serveru (jméno a heslo jsou uloženy v databázi).
2. Kliknete na tlačítko „Run“: Tím se spustí útok – program zkouší kombinace znaků v poli „Heslo“ v sekci „Přihlášení“ (simulace přihlašovacího formuláře).
3. Po nalezení kombinace se můžete zkusit přihlásit tlačítkem „Přihlásit“.

Základní informace o tvorbě hesel naleznete níže.

Registrace

Zvolte uživatelské jméno:

Heslo (max. 3 malá písmena*)

* Brute-force útok je náročný na čas a výpočetní výkon, v prohlížeči by trval příliš dlouho

Registrovat

Přihlášení

Uživatelské jméno

Heslo

Přihlásit

Brute-force

Run
Stop

Server database

Username

Password

 

 

The post Brute-force útok – demo appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

The post Za jak dlouho hacker prolomí vaše heslo? appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Vitor Ventura zveřejnil na blogu výsledky studie Cisco Talos, která se zaměřila na tři aplikace pro posílání zpráv – Signal, Whatsapp a Telegram.

U všech tří výzkumníci popsali možné útoky na desktopové verze (verze pro běžné počítače), u Telegramu i na aplikaci v mobilním telefonu. U všech tří se podařilo použít kopii session na jiném zařízení, útočník tak může číst jak aktuální, tak uložené zprávy.

Jak útok poznáte?

Nejsložitější je to u Telegramu – zjistíte to pouze v nastavení, kde si zobrazíte aktivní instance:

Navíc může být napadena i aplikace v mobilním telefonu. Jiná (škodlivá) aplikace může získat přístup ke zprávám.

U Signalu může být varováním chybová hláška, kterou se uživateli zobrazí na počítači (nikoliv v telefonu). Jak vaše, tak ukradená session totiž „soupeří“ o vaše zprávy. Pokud se chybová hláška objeví, zkontrolujte v nastavení aplikace v telefonu připojená zařízení. Pokud vidíte jiné zařízení, než které znáte, je velmi pravděpodobné, že ste se stali obětí útoku. I když útočníka odpojíte, mohl si již přečíst všechny vaše zprávy a kontakty.

Whatsapp je jediná ze tří aplikací, která vás upozorní na spuštění desktopové aplikace. Ta je ovšem již spuštěna (do doby, než jí zakážete) a útočník se tak opět mohl dostat k vašim zprávám a kontaktům.

Co s tím?

Prvním krokem by mělo být odinstalace dotčených programů z počítače a používání pouze aplikací v mobilním telefonu. Nespoléhejte se ale na absolutní bezpečnost aplikací. I když je Signal obecně odborníky považován za aktuálně nejbezpečnější způsob online komunikace a zprávy nejsou při přenosu rozluštitelné žádnou známou metodou, mohou být vaše zprávy kompromitovány přímo ve vašem zařízení.
Navíc Telegram není odbornou veřejností považován za bezpečný messenger, neměli byste ho používat pro posílání citlivějších informací (např. soukromých fotografií apod.).

The post Studie odhalila možné útoky na „bezpečné“ messengery appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

Jednou z technik, kterou si můžete i sami vyzkoušet, je obrácení směru písma uprostřed názvu souboru. Výsledný název pak vypadá jako neškodný obrázek (např. s příponou jpg), ve skutečnosti se stále jmenuje xxxx.exe, jen váš počítač vám ho zobrazí s částí názvu obráceně.

Jak na to? Jste pro tuto chvíli hacker a svůj škodlivý program pojmenujete např. „foto_velorgpj.exe“.

Upozornění: Nemusí fungovat na některých iOs/Safari

Klikněte na tlačítko „Kopírovat u202e“
Kopírovat u202e
Kurzor umístěte mezi písmena „r“ a „g“ a stiskněte Ctrl+v.
Vyzkoušejte zde: 

Hotovo, máte svůj zamaskovaný program.

Většina nejpoužívanějších messengerů a emailových programů vás dnes již před takovým zamaskovaným souborem varuje, ale můžou se objevit i takové, které si změny směru písma „nevšimnou“. Proto si dejte pozor při otevírání i zdánlivě neškodných typů souborů.

Povedl se vám vymyslet nějaký zajímavý název souboru, který se dá takto „obrátit“? Dejte vědět 🙂

Na Linuxu nemusíte použít tlačítko pro kopírování:
Kurzor umístěte mezi písmena „r“ a „g“ a stiskněte kombinaci kláves levý Shift+Ctrl+u (objeví se podtržené „u“). Zadejte kód znaku pro změnu směru písma (už bez držení Shift+Ctrl+u): 202e a stiskněte mezerník.

The post Vyzkoušejte si jednoduchý trik hackerů appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.

BIS vydala výroční zprávu za rok 2018, ve které zveřejnila informace o útocích ruských hackerů na emailové schránky Ministerstva zahraničních věcí ČR. Šlo o dva (podle BIS) na sobě nezávislé útoky. V prvním případě šlo o kompromitaci 150 emailových schránek MZ, ze kterých útočníci opakovaně kopírovali zprávy i s přílohami. Způsob útoku zpráva nezmiňuje.

Druhý útok byl proveden technikou brute force* (hrubá síla) a ze zprávy není zřejmé, zda byl úspěšný.

Dále zpráva zmiňuje kompromitace několika soukromých emailových účtů patřících osobám spojeným s Ministerstvem obrany (MO) a Armádou ČR (AČR) a kompromitace IP adresy patřící
MO ČR/AČR malwarem známým pod názvem X-Agent**.

Na začátku roku 2017 BIS získala informaci o nedostatečném zabezpečení webového portálu jiného z českých ministerstev. Na subdoméně portálu ministerstva bylo možné pomocí manipulace URL odkazů získat informace o konfiguraci serveru i některé přihlašovací údaje. Webový portál byl také zranitelný útoky typu SQL injection***, kterými by mohl případný útočník neoprávněně zasahovat do databáze a kompromitovat nebo poškodit uložená data.

Celá zpráva BIS je ke stažení zde, část o kybernetické bezpečnosti je citována níže.

*Brute force útok je jediný známý způsob, jak prolomit jakékoliv heslo nebo šifru. Funguje tak, že se vyzkoušejí veškeré možné kombinace znaků nebo slov. Je to však proces velmi náročný na výpočetní výkon, při delších heslech je prakticky nepoužitelný (prolomení dlouhého hesla může teoreticky trvat i několik milionů let). Jako obrana proti němu je dostatečně dlouhé a unikátní heslo.

**X-Agent je program pro sběr a odesílání souborů na napadaném zařízení útočníkům. Funguje na zařízeních s operačním systémem Windows, Linux, iOS, nebo Android. Kvalitní a aktualizovaný antivirový program by ho měl odhalit.

***SQL injection je útok, který využívá nedostatečného zabezpečení internetových stránek a pomocí kterého je útočník schopen vložit do stránek kód, který umí číst, měnit nebo mazat údaje v databázích. Aktualizovaný a dobře ošetřený server by mu měl zabránit (chyby v software se mohou objevit, proto je důležité je včas opravovat a aktualizovat).

Výňatek ze zprávy BIS:

2.6.Kybernetická bezpečnost
Kybernetická špionáž
Rok 2017 se v oblasti kybernetické bezpečnosti nesl především ve znamení kybernetické špionáže vůči ČR, přičemž nejvýznamnějším případem co do rozsahu i konečných důsledků byla kompromitace informačního systému Ministerstva zahraničních věcí (MZV), která byla odhalena počátkem roku 2017, avšak probíhala již minimálně od počátku roku předešlého.
Ke kompromitaci systému elektronické pošty MZV docházelo nejméně od počátku roku 2016, kdy útočníci přistupovali do více než 150 emailových schránek zaměstnanců a kopírovali emaily včetně jejich příloh. Získali tak údaje využitelné pro budoucí útoky i seznam dalších možných cílů, a to v rozsahu průřezově prakticky všemi významnými státními institucemi. Pozornost útočníků se soustředila především na emailové schránky nejvyšších představitelů ministerstva, k jejich schránkám útočníci přistupovali opakovaně, dlouhodobě a nepravidelně.
Případ kompromitace emailových schránek se v mnoha podstatných rysech shoduje s podobnými případy kyberšpionáže, které probíhaly ve stejném období i v jiných evropských státech.
Paralelně s tímto kyberšpionážním útokem probíhal od prosince 2016 útok proti emailovým schránkám téhož ministerstva, při kterém se útočníci snažili o uhádnutí přístupových údajů do emailových schránek hrubou silou (tzv. brute force attack), a pokusili se tak o kompromitaci několika set emailových schránek.
S největší pravděpodobností šlo o dva navzájem nesouvisející incidenty. Z veškerých učiněných zjištění je zřejmé, že se jednalo o kyberšpionážní kampaně Turla pocházející od ruské zpravodajské služby FSB a APT28/Sofacy, která se připisuje ruské vojenské zpravodajské službě GRU.
Mezi nejaktivnější kyberšpionážní kampaně patřila ruská kampaň APT28/Sofacy. Ta necílí jen na data samotná, ale se stále větší intenzitou se zaměřuje na krádeže osobních údajů a přihlašovacích údajů do informačních a komunikačních systémů, které mohou být dále využity k pozdějším sofistikovaným spearphishingovým útokům.
Stejně jako v roce 2016 šlo zřejmě o nejaktivnější a nejviditelnější ruskou kyberšpionážní kampaň. APT28/Sofacy využívala k útokům proti českým cílům zahraniční počítačovou infrastrukturu. V souvislosti s touto kampaní odhalila BIS několik útoků proti českým vojenským cílům, z nichž k nejzávažnějším patřily kompromitace několika soukromých emailových účtů patřících osobám spojeným s Ministerstvem obrany (MO) a Armádou ČR (AČR) a kompromitace IP adresy patřící MO ČR/AČR malwarem známým pod názvem X-Agent. Ačkoliv útočníci tímto útokem s nejvyšší pravděpodobností nezískali žádné informace utajované podle zákona č. 412/2005 Sb., získali řadu osobních informací a citlivých údajů, které mohou být dále zneužity pro další útoky či nelegitimní aktivity.
Vlna spearphishingových emailů cílila především na osoby z oblasti vojenské diplomacie působící v Evropě. Vektor i cíle tohoto útoku plně odpovídaly způsobu útoku i oblasti, na které primárně cílí ruská kyberšpionážní kampaň APT28/Sofacy. Obdobný spearphishingový útok směřoval také na evropské zbrojařské společnosti a pohraniční stráž jednoho evropského státu. Mimo případy kybernetické špionáže odhalila BIS rozsahy IP adres, na kterých se nachází servery a domény využívané k páchání trestné činnosti nebo ke kyberšpionážním účelům.
Na začátku roku 2017 BIS získala informaci o nedostatečném zabezpečení webového portálu jiného z českých ministerstev. Na subdoméně portálu ministerstva bylo možné pomocí manipulace URL odkazů získat informace o konfiguraci serveru i některé přihlašovací údaje. Webový portál byl také zranitelný útoky typu SQL injection, kterými by mohl případný útočník neoprávněně zasahovat do databáze a kompromitovat nebo poškodit uložená data. BIS neprodleně informovala příslušného ministra a ředitele NBÚ jako tehdejšího garanta kybernetické bezpečnosti v ČR.

Visapoint
BIS se nadále věnovala přetrvávajícím problémům informačního systému Visapoint, který zprostředkovatelé víz zneužívali k neoprávněnému finančnímu prospěchu. Přestože se MZV ve spolupráci s dodavatelem systému snažilo v minulosti nedostatky odstranit a jeho zneužívání alespoň omezit, řada problémů přetrvávala. Funkčnost systému byla dlouhodobě omezena, což umožňovalo zprostředkovatelům víz blokovat a následně prodávat volné termíny pro pohovory na českých zastupitelských úřadech. To v důsledku vedlo k poškozování dobrého jména ČR v mezinárodním kontextu. I kvůli přetrvávajícím problémům byl provoz systému v říjnu 2017 ukončen.

The post Hackeři se dostali ke 150 emailovým schránkám MZ ČR appeared first on DIGITÁLNÍ SEBEOBRANA.